Elektronizace zdravotnictví je složitý proces, který má přinést velmi očekávané benefity nejen klíčovým zákazníkům – tedy široké veřejnosti v podobě pacientů – ale také subjektům, jako jsou samotní poskytovatelé, nebo následně okruhu subjektů, například v podobě zdravotních pojišťoven.
Společným jmenovatelem jsou očekávání v podobě dostupnosti a sdílení zdravotnických dat, prevence duplicity vyšetření a finálně dosažení kýžené vyšší efektivity, která je zřejmě tím nejhmatatelnějším a často skloňovaným slovem v procesu nezbytných změn, které v následujících letech rozhodně přijdou. Kromě určité zaostalosti v podobě neexistence dostupných digitálních služeb v resortu za tím stojí také neúprosná statistika, podle které se v následujících dvou dekádách počet žijících seniorů nad 80 let více než zdvojnásobí, naroste počet obyvatel, za které pojištění hradí stát, a naopak klesne počet obyvatel v produktivním věku. Veškeré tyto vyhlídky budou představovat pro potřebu navyšování kapacit, které nebude možné zajistit například pouze vytvářením nových pracovišť, ale spíše změnou fungování a zacílením na vyšší efektivitu. Takové změny bude iniciovat digitalizace zdravotnictví.
Rozdílně velká lůžková zařízení a ambulance spolu s pracovišti primární péče jsou v drtivé většině případů vybavena výpočetní technikou a nástroji pro ukládání zdravotnické dokumentace. Výjimku může tvořit snad jen nemnoho klasicky (tradičně) vybavených ambulancí některých praktických lékařů, kteří se teoreticky mohou vyhnout nástroji v podobě počítače tím, že si například pro agendu spojenou s vykazováním na najmou externí službu. Můžeme ovšem konstatovat, že takřka každé zdravotnické zařízení má k dispozici nějaký „program“ a pro jeho obsluhu i osobní počítač s internetovou konektivitou. Za těchto okolností by už digitalizace neměla představovat složitější proces než veškerou tuto výpočetní techniku využít nejen pro ukládání zdravotnické dokumentace, ale i pro její sdílení a v této digitální podobě i předání k dalšímu využití. Zdánlivě.
Digitalizace zdravotnictví – aktuální stav generování zdravotnické dokumentace
Na českém trhu působí zhruba dvě desítky výrobců informačních systémů či aplikací, které má dnes zdravotnictví k dispozici pro evidenci a ukládání zdravotnické dokumentace. V nemocnicích jsou to velmi obsáhlé a robustní informační systémy, v ambulancích potom menší aplikace často instalované pouze na jednom PC. Každopádně v těchto programech poskytovatelé shromažďují veškeré informace o zdravotním stavu pacientů a to, jakým způsobem se tato činnost prováděla, probíhalo často s ohledem na konkrétní požadavky. Nikdy se však neobjevila významná snaha o standardizaci, tedy o vytvoření jednotné formy zápisu a struktury textu. Výsledkem jsou nikoli jednotky, ale spíše desítky verzí toho, jak se zdravotní dokumentace v rámci českého zdravotnictví zapisuje a vede. Často se jedná o nijak nestrukturovaný text, jehož výstupem je tištěná podoba a (původně vždy) zavedení do kartoték. Způsob vedení zdravotnické dokumentace sice určuje minulá i dnešní legislativa, ale nikoli v detailu, který by dostatečně definoval povinnou strukturu u jednotlivých typů dokumentů. Standardizace konkrétního typu dokumentu tedy předpokládá jeho jednotnou strukturu a tato daná struktura návazně nahrazení všech takto generovaných dokumentů v českém zdravotnictví. Teprve následně z celého procesu vyplývá možnost sdílení tohoto dokumentu mezi poskytovateli. Teprve nyní (červen 2024) je první z těchto dokumentů připraven v podobě, kterou lze implementovat do informačních systémů poskytovatelů; celý tento proces tvorby jednoho dokumentu přitom trval více než rok.
To, aby došlo k výměně dokumentace bez jednotné struktury, v podstatě není možné. Předně se tato velmi citlivá data nesmí datově pohybovat bez absolutní záruky pochopení významu položek na obou stranách – tedy lékaře odesílatele a lékaře příjemce – a navíc je velká většina verzí (minimálně historicky) zapisována pouze běžným, často pouze lokálně zvyklostním, formátem. Není výjimkou, že se dokumentace z důvodu jednoduchosti vedla v samostatných wordovských souborech výhradně formou volného textu.
Interoperabilita a standardizace prvních dokumentů
Kompromisem, který by byl akceptován odbornými společnostmi, a mohl se tak stát prvním univerzálně strukturovaným a návazně bez komplikací i sdílitelným dokumentem, byla „propouštěcí zpráva“. Cílem procesu byla akceptace mnoha a mnoha desítek polí, která se ve standardizované propouštěcí zprávě objeví, a také nezbytný soulad s blížící se legislativou a blížícím se připojením k nadnárodnímu projektu/nařízení EHDS (nařízení o ukládání a sdílení zdravotní dokumentace v rámci EU). Lze konstatovat, že po mnoha složitých vyjednáváních byla konečná podoba akceptována předsednictvím ČLS JEP a tato poslední verze je k dispozici výrobcům informačních systémů pro implementaci. Další typy dokumentů jsou připravovány a ještě v tomto a následujícím roce budou postupně prezentovány dokumenty jako zpráva z laboratorního a zpráva ze zobrazovacího vyšetření, a v neposlední řadě bude široce konzultována a připomínkována také jedna z nejfrekventovanějších – „ambulantní zpráva“.
Projekt Interoperabilita a legislativní povinnost
Veškeré práce, které jsou spojeny s přípravou, a zejména potom následným udržením standardů v českém zdravotnictví, má nyní v kompetenci . Je momentálně garantem projektu „Interoperabilita“, který garantuje přípravu a následně vydání jednotlivých standardizovaných dokumentů ve věstníku MZ, čímž se stanou i pro výrobce veškerých systémů v ČR závaznými a budou je muset ve svých produktech implementovat. Tento proces bude v několika postupných fázích – včetně pilotních ověření u vybraných nemocnic – probíhat tak, aby byl požadovaný cílový stav zvládnutelný. Aktuální situace, kdy se v prostředí českého zdravotnictví generují desítky verzí jednoho typu dokumentu, nebude snadné unifikovat jak v rámci realizace projektu, tak samozřejmě i u jednotlivých – a zejména těch velkých – poskytovatelů. Právě tam jsou zvyklosti spojené s tvorbou současných verzí dokumentů hluboce zakořeněny a jakákoli změna, která může souviset i s nárůstem pracnosti, je důsledně odmítána.
Interoperabilita a pilotní projekty vybraných poskytovatelů
Současná příprava celého procesu a postupné schvalování jednotlivých standardizovaných dokumentů sice probíhá v úzké komunikaci s odbornými společnostmi, nicméně cílový dopad pocítí poskytovatelé až v rámci své každodenní činnosti. Proto je klíčovým bodem procesu i zapojení vybraných poskytovatelů, u kterých ještě v roce 2024 proběhne implementace výchozího dokumentu (propouštěcí zpráva) a mezi nimiž dojde i k jeho výměně. Jakkoli celý tento proces zní poměrně banálně, předpokládá to veškeré kroky propojit se zásahy do robustních informačních systémů rozdílných výrobců, zajistit bezpečné komunikační platformy a následně umožnit výměnu, kterou musí lékaři začít využívat a která v konečném důsledku umožní i pacientovi s výstupem ze svého pobytu v nemocnici dále nakládat. Souvisí s tím i například možnost k tomuto dokumentu přidělit či nepřidělit práva přístupu. Jedním z podstatných výstupů pilotního testování je také již zmíněné ověření pracnosti generování těchto nově strukturovaných a standardizovaných dokumentů. Námitku, že celý proces by mohl ztížit již tak složitou administrativu, je možné potom snadno vyvrátit. Cílem celého projektu je samozřejmě naopak snížení pracnosti a zvýšení efektivity.
Projekt Interoperabilita se skládá z několika neoddělitelných komponent, i v rámci pilotního ověření musí být všechny klíčové fáze funkční a otestovány. Aby nedošlo pouze k izolovaným projektům, které by nebyly rozšířeny na další pracoviště, je v rámci dotačního financování zajištěn další rozvoj u mnoha dalších poskytovatelů. V průběhu příštího roku by měly být generování a pohyb základních dokumentů českého zdravotnictví testovány u několika stovek poskytovatelů a cílovým rokem pro globální využití je potom rok 2026.
Interoperabilita a cíle projektu
České zdravotnictví čeká mnoho zásadních změn a jeden z klíčových nedostatků, tedy kapacitní možnosti, by měla pomoci řešit vyšší efektivita, které v celém systému napomůže i elektronizace a digitalizace klíčových procesů. To, že resort a veškeré systémy vyrůstaly postupně a nekoordinovaně, dnes představuje dvojí úkol. Předně je podmínkou zajistit komunikaci všech poskytovatelů jednotným jazykem – tedy zajistit, aby veškeré klíčové dokumenty o léčbě pacientů byly ve standardizované, univerzální, a tím i sdílitelné podobě – a potom také u všech poskytovatelů docílit implementaci (nasazení) těchto dokumentů a vytvoření systému pro jejich další sdílení.
Po splnění těchto podmínek bude dosaženo poměrně významné možnosti výměny zdravotnické dokumentace a také očekávané dostupnosti všech dokumentů i ze strany pacienta prostřednictvím portálu pacienta. Následně pak bude možné považovat aktuální nedůstojný stav přenášení desítek stan tištěného textu napříč resortem za ukončený a svět českého zdravotnictví se ocitne na prahu digitalizace odpovídající 21 století. První, poměrně logickou, přesto velmi zásadní podmínkou, je zajištění, aby se tato zdravotnická dokumentace všech poskytovatelů generovala ve standardizované, strukturované a sdílitelné podobě a aby se veškeré tyto podmínky staly legislativní a závaznou povinností, jak pro výrobce všech systémů na českém trhu, tak i pro veškeré poskytovatele zdravotních služeb.
To vše je cílem zde prezentovaného, prvního a již probíhajícího, výchozího souboru projektů digitalizace českého zdravotnictví – Interoperabilita.
Zdroj: Zdravotnictví a medicíny
Comments