Telemedicína bez průšvihů
- 26. 3.
- Minut čtení: 4
Telemedicína patří mezi témata, která ve zdravotnictví vyvolávají silné reakce. Pro někoho je to přirozený krok vpřed, pro jiného nepřijatelná náhrada klasického vyšetření. Webinář Národního centra elektronického zdravotnictví z 24. března 2026 se proto zaměřil na to, jak telemedicínu poskytovat bezpečně, prakticky a v souladu s právními pravidly.
Webinář moderoval Jan Šlajs, hlavním řečníkem byl Michal Opatřil, konzultant Ministerstva zdravotnictví ČR. Cílem bylo ukázat, kde má telemedicína své místo, jak ji správně nastavit a hlavně – jak se vyhnout chybám, které mohou mít právní i klinické důsledky.
Co je (a není) telemedicína
Jedním z klíčových sdělení webináře bylo jednoduché, ale zásadní rozlišení: telemedicína není o technologii, ale o tom, zda poskytujeme zdravotní službu.
Telefonát, e-mail nebo zpráva přes aplikaci samy o sobě telemedicínu netvoří. Telemedicínou se stávají až ve chvíli, kdy jejich prostřednictvím skutečně dochází k poskytování zdravotní péče. V takovém případě se na ně plně vztahuje zákon o zdravotních službách a všechny související povinnosti.
Zdravotník tak nese odpovědnost stejně, jako kdyby pacient seděl v ordinaci. Rozdíl je pouze v tom, že komunikace probíhá na dálku.
Legislativní rámec
Telemedicína má dnes v české legislativě jasnější ukotvení. Základ tvoří:
zákon č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách
zákon č. 325/2021 Sb., o elektronizaci zdravotnictví
vyhláška č. 30/2025 Sb., která telemedicínu přímo upravuje
Vyhláška přináší základní pravidla, která je nutné dodržet. Není složitá, ale je potřeba ji znát.
Zásadní je, že telemedicína není „volnější režim“. Jde o standardní zdravotní službu se všemi náležitostmi – odbornou způsobilostí, odpovědností i povinností vést zdravotnickou dokumentaci.
Kdy telemedicína dává smysl
Telemedicína má své jasné využití, ale také své limity.
Vhodná je zejména pro:
kontrolní vyšetření a follow-up
stabilní chronické pacienty
interpretaci výsledků
edukaci
řešení méně závažných obtíží
Naopak existují situace, kdy by se telemedicína používat neměla. Typicky jde o stavy, které vyžadují fyzické vyšetření nebo mohou být rizikové – například bolest na hrudi, dušnost, neurologické obtíže nebo kolapsové stavy.
Klíčové je nastavit si jasnou hranici, kdy už telemedicína nestačí a je nutné pacienta odeslat na osobní vyšetření.
Identita pacienta a bezpečnost
Zásadním tématem je ověření identity pacienta. Poskytovatel musí vědět, komu službu poskytuje.
Doporučenou praxí je:
znát pacienta z předchozí osobní návštěvy
nebo využít silné ověření identity (např. bankovní identitu)
Poskytovat telemedicínu anonymnímu nebo neověřenému pacientovi je vysoce rizikové.
Stejně důležitá je bezpečnost komunikace. Používaný nástroj musí být šifrovaný a splňovat požadavky na ochranu dat, včetně toho, že data neopouštějí evropský hospodářský prostor.
Dokumentace je základ
Telemedicínská konzultace musí být vždy řádně zdokumentována. V praxi to znamená zaznamenat:
že šlo o telemedicínskou službu
čas zahájení a ukončení
způsob komunikace
identifikaci pacienta
průběh a závěr konzultace
poučení pacienta a další postup
Bez záznamu jako by služba neproběhla. U telemedicíny to platí dvojnásob.
Souhlas pacienta a práce s daty
Právním základem poskytování telemedicíny je zákon o zdravotních službách, nikoli souhlas podle GDPR. To ale neznamená, že není potřeba pacienta informovat.
Pacient musí vědět:
jaké údaje jsou zpracovávány
komu jsou zpřístupňovány
jak dlouho jsou uchovávány
Zároveň je nutné řešit souhlas s nahráváním, pokud k němu dochází.
Nejčastější chyby
Z praxe vyplývá několik typických problémů:
nejasné vymezení, kdy jde o zdravotní službu
nedostatečné ověření identity pacienta
používání nevhodných komunikačních nástrojů
chybějící nebo slabá dokumentace
absence vnitřních pravidel
Specifickým rizikem je komunikace přes chat. Ta je z hlediska telemedicíny problematická, protože neumožňuje cílené doptání a zvyšuje riziko nedorozumění. V praxi je bezpečnější využívat přímou komunikaci v reálném čase.
Jak telemedicínu nastavit v praxi
Zkušenost z ambulantního prostředí ukazuje, že telemedicína funguje pouze tehdy, když je dobře organizovaná.
Základní principy:
pacient je předem identifikovaný a známý
existuje triáž (např. dotazníky nebo sestra)
je nastavena reakční doba
telemedicína má vyhrazený čas v ordinační době
lékař má vždy možnost rozhodnout o osobní návštěvě
V praxi se ukazuje, že do telemedicínského režimu lze zapojit zhruba 10–15 % pacientů.
Telemedicína není pro každého
Telemedicína není vhodná pro všechny pacienty ani všechny situace.
Problém může nastat například u pacientů s nízkou digitální gramotností nebo tam, kde dochází k nadměrnému sběru dat bez reálného využití. Typickým příkladem jsou data z různých zařízení a aplikací, která zdravotník nemá kapacitu vyhodnocovat.
Telemedicína má smysl tam, kde doplňuje péči. Ne tam, kde ji komplikuje.
Závěr
Telemedicína není náhrada klasické péče. Je to nástroj, který může zdravotníkům i pacientům výrazně pomoci – pokud je správně nastavený.
Základem je:
vědět, kdy službu poskytujeme
ověřit identitu pacienta
zajistit bezpečnost komunikace
vést kvalitní dokumentaci
a mít vždy připravenou cestu k osobnímu vyšetření
Telemedicína může fungovat velmi dobře. Ale jen tehdy, když se k ní přistupuje stejně zodpovědně jako k péči v ordinaci.
Praktické informace pro zdravotníky
Pokud budete mít dotazy, můžete využít: Informační linku 1221, která je k dispozici v pracovní dny od 8 do 19 hod. nebo využijte e-mail: CSEZ@mzd.gov.cz
Návody k použití jednotlivých služeb elektronického zdravotnictví naleznete ZDE.
Standardy elektronické zdravotnické dokumentace jsou postupně zveřejňovány prostřednictvím Věstníku Ministerstva zdravotnictví a na webových stránkách NCEZ.
#elektronizace #digitalizace #zdravotnictví #standardizace #interoperabilita #nemocnice #ambulance #primarnipece #praktickylekar #kvalita #udržitelnost #pacient #elektronickazdravotnickadokumentace #nemocnice #poskytovatelpéče #EZkarta #NCEZ #NPO22 #IROP
Komentáře