Telemedicína bez průšvihů
Telemedicína patří mezi témata, která ve zdravotnictví vyvolávají silné reakce. Pro někoho je to přirozený krok vpřed, pro jiného nepřijatelná náhrada klasického vyšetření. Webinář Národního centra elektronického zdravotnictví z 24. března 2026 se proto zaměřil na to, jak telemedicínu poskytovat bezpečně, prakticky a v souladu s právními pravidly.
Webinář moderoval Jan Šlajs, hlavním řečníkem byl Michal Opatřil, konzultant Ministerstva zdravotnictví ČR. Cílem bylo ukázat, kde má telemedicína své místo, jak ji správně nastavit a hlavně – jak se vyhnout chybám, které mohou mít právní i klinické důsledky.
Co je (a není) telemedicína
Jedním z klíčových sdělení webináře bylo jednoduché, ale zásadní rozlišení: telemedicína není o technologii, ale o tom, zda poskytujeme zdravotní službu.
Telefonát, e-mail nebo zpráva přes aplikaci samy o sobě telemedicínu netvoří. Telemedicínou se stávají až ve chvíli, kdy jejich prostřednictvím skutečně dochází k poskytování zdravotní péče. V takovém případě se na ně plně vztahuje zákon o zdravotních službách a všechny související povinnosti.
Zdravotník tak nese odpovědnost stejně, jako kdyby pacient seděl v ordinaci. Rozdíl je pouze v tom, že komunikace probíhá na dálku.
Legislativní rámec
Telemedicína má dnes v české legislativě jasnější ukotvení. Základ tvoří:
zákon č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách
zákon č. 325/2021 Sb., o elektronizaci zdravotnictví
vyhláška č. 30/2025 Sb., která telemedicínu přímo upravuje
Vyhláška přináší základní pravidla, která je nutné dodržet. Není složitá, ale je potřeba ji znát.
Zásadní je, že telemedicína není „volnější režim“. Jde o standardní zdravotní službu se všemi náležitostmi – odbornou způsobilostí, odpovědností i povinností vést zdravotnickou dokumentaci.
Kdy telemedicína dává smysl
Telemedicína má své jasné využití, ale také své limity.
Vhodná je zejména pro:
kontrolní vyšetření a follow-up
stabilní chronické pacienty
interpretaci výsledků
edukaci
řešení méně závažných obtíží
Naopak existují situace, kdy by se telemedicína používat neměla. Typicky jde o stavy, které vyžadují fyzické vyšetření nebo mohou být rizikové – například bolest na hrudi, dušnost, neurologické obtíže nebo kolapsové stavy.
Klíčové je nastavit si jasnou hranici, kdy už telemedicína nestačí a je nutné pacienta odeslat na osobní vyšetření.
Identita pacienta a bezpečnost
Zásadním tématem je ověření identity pacienta. Poskytovatel musí vědět, komu službu poskytuje.
Doporučenou praxí je:
znát pacienta z předchozí osobní návštěvy
nebo využít silné ověření identity (např. bankovní identitu)
Poskytovat telemedicínu anonymnímu nebo neověřenému pacientovi je vysoce rizikové.
Stejně důležitá je bezpečnost komunikace. Používaný nástroj musí být šifrovaný a splňovat požadavky na ochranu dat, včetně toho, že data neopouštějí evropský hospodářský prostor.
Dokumentace je základ
Telemedicínská konzultace musí být vždy řádně zdokumentována. V praxi to znamená zaznamenat:
že šlo o telemedicínskou službu
čas zahájení a ukončení
způsob komunikace
identifikaci pacienta
průběh a závěr konzultace
poučení pacienta a další postup
Bez záznamu jako by služba neproběhla. U telemedicíny to platí dvojnásob.
Souhlas pacienta a práce s daty
Právním základem poskytování telemedicíny je zákon o zdravotních službách, nikoli souhlas podle GDPR. To ale neznamená, že není potřeba pacienta informovat.
Pacient musí vědět:
jaké údaje jsou zpracovávány
komu jsou zpřístupňovány
jak dlouho jsou uchovávány
Zároveň je nutné řešit souhlas s nahráváním, pokud k němu dochází.
Nejčastější chyby
Z praxe vyplývá několik typických problémů:
nejasné vymezení, kdy jde o zdravotní službu
nedostatečné ověření identity pacienta
používání nevhodných komunikačních nástrojů
chybějící nebo slabá dokumentace
absence vnitřních pravidel
Specifickým rizikem je komunikace přes chat. Ta je z hlediska telemedicíny problematická, protože neumožňuje cílené doptání a zvyšuje riziko nedorozumění. V praxi je bezpečnější využívat přímou komunikaci v reálném čase.
Jak telemedicínu nastavit v praxi
Zkušenost z ambulantního prostředí ukazuje, že telemedicína funguje pouze tehdy, když je dobře organizovaná.
Základní principy:
pacient je předem identifikovaný a známý
existuje triáž (např. dotazníky nebo sestra)
je nastavena reakční doba
telemedicína má vyhrazený čas v ordinační době
lékař má vždy možnost rozhodnout o osobní návštěvě
V praxi se ukazuje, že do telemedicínského režimu lze zapojit zhruba 10–15 % pacientů.
Telemedicína není pro každého
Telemedicína není vhodná pro všechny pacienty ani všechny situace.
Problém může nastat například u pacientů s nízkou digitální gramotností nebo tam, kde dochází k nadměrnému sběru dat bez reálného využití. Typickým příkladem jsou data z různých zařízení a aplikací, která zdravotník nemá kapacitu vyhodnocovat.
Telemedicína má smysl tam, kde doplňuje péči. Ne tam, kde ji komplikuje.
Závěr
Telemedicína není náhrada klasické péče. Je to nástroj, který může zdravotníkům i pacientům výrazně pomoci – pokud je správně nastavený.
Základem je:
vědět, kdy službu poskytujeme
ověřit identitu pacienta
zajistit bezpečnost komunikace
vést kvalitní dokumentaci
a mít vždy připravenou cestu k osobnímu vyšetření
Telemedicína může fungovat velmi dobře. Ale jen tehdy, když se k ní přistupuje stejně zodpovědně jako k péči v ordinaci.
Praktické informace pro zdravotníky
Pokud budete mít dotazy, můžete využít: Informační linku 1221, která je k dispozici v pracovní dny od 8 do 19 hod. nebo využijte e-mail: CSEZ@mzd.gov.cz
Návody k použití jednotlivých služeb elektronického zdravotnictví naleznete ZDE.
Standardy elektronické zdravotnické dokumentace jsou postupně zveřejňovány prostřednictvím Věstníku Ministerstva zdravotnictví a na webových stránkách NCEZ.
#elektronizace #digitalizace #zdravotnictví #standardizace #interoperabilita #nemocnice #ambulance #primarnipece #praktickylekar #kvalita #udržitelnost #pacient #elektronickazdravotnickadokumentace #nemocnice #poskytovatelpéče #EZkarta #NCEZ #NPO22 #IROP
Komentáře